Jak to šlo v mém životě aneb okouzlení květinami

Ráda bych se Vám představila …

Jmenuji se Martina Šedová. Můj život mě vedl všemi možnými cestami, až jsem se konečně před lety mohla profesně dotknout milovaných kytek a dneska jejich krásu mohu přiblížit i Vám.

Když jsem byla velmi malá holka, milovala jsem sbírání pampelišek, bezinkových květů a mateřídoušky … často jsem pomáhala své andělské babičce zalévat zahrádku, nikdy nezapomenu na vůni léta po zalévání … a nezapomenu, jak jemně jsem se dotýkala „netýkavek“, na „noční panny“,  jak v noci zavíraly své okvětní lístky a pronikavě voněly.

Na jasmínek a máky, nebezpečné bodláky, které čekaly na naše bosé nohy a my se jim vždy vyhnuly. Vzpomínám na čaj, ve kterém plavala lípa a velké žluté květy bezu … jak vše vonělo a já spíš než na horizont koukávala k zemi. Vzpomínám na vůni pole …je to jako živé … je to krása, o kterou se ve své duši mohu opřít.

Obdivovala jsem tiše vznešenost keříčku bílých růží, které babička dostala svatebním darem. Vždy mi říkávala – Martinko, bílé růžičky ty má panenka Marie nejraději. Vždycky jsme ke svatým soškám, obrázkům, malým oltářkům, u kterých babička meditovala a prosila za nás, k místům, které ta čistá duše uctívala, připravovaly malé kytičky … vždy čerstvé, ze zahrádky … sněženky, modřence, jabloňové a broskvové větvičky, měsíček a jiřinky, růže, srdíčka a astřičky.

Také naše sousedky, oblečené do šatových zástěr, s drdoly z hustých vlasů, nosily jako dárek květiny ze svých zahrádek … konečky zabalené do vlhkého ubrousku …  řekly: „Mariško, nesu Vám jiřinky, ať máte potěšení.“

Taktéž se květiny nosily na návštěvy pro nemocné … pamatuji si sousedku, už velmi stařičkou a ležící … pamatuji, jak záclonami u její postele prosvítá světlo, ona celá bledá, ale se slabým úsměvem, pozoruje a hladí kytici zahradních lilií na svém nočním stolku … kytici, kterou jsme jí přinesly pro potěšení a aby mohla pozorovat krásu.

Pamatuji na ty překrásné, nekonečně obrovské, živé vánoční stromečky, které se třpytily až do nebes … staré betlémky z papíru a ozdoby všech barev, často již různě polepené lepící páskou, ale každá s příběhem.

Také na zimy, kdy jsme kytičky zazimovaly a kdy jsme jim pak výsostně topily v kůlně a dávaly pozor, aby neumrzly.

Pamatuji si vánoční kaktusy a fialky, které se nám skvěly v oknech … a také, jak poté všechny fialky odešly spolu s babičkou.

Pamatuji si, jak jsme na dušičky připravovaly věnce … a snažily se udělat pár i „pro chudé“, ty co už nikoho neměli nebo na ně už všichni zapomněli, a pak se vydaly na hřbitovy, pomalým krokem, ale ve tmě všude plno lidí a my jako malé byly šťastné, že jsme v noci venku a byly hrdé, že naše věnečky zdobí hroby a zapalovaly jsme svíčky a svícny, které jsme připravily. Věnce jsme dělaly z voskových chryzantém, které jsme rozebíraly na lístečky a připichovaly špendlíky na polystyrenové věnce.

A též si pamatuji na honosné kytice, které se kupovaly k výročím a kulatinám … opulentní a poté vystavované ve středu stolu, kde překážely a tak vždy skončily v okně … kytice, které bylo každému líto po zvadnutí vyhodit. Pamatuji na celofán a dnes již „příšerné“ doplňky … jo móda se stále mění a já mám dojem, že k lepšímu.

Pak to nějak uteklo a pamatuji si jen, jak jsem koukávala z okna rodičovské kuchyně na zahradnickou školu … bohužel jsem tam nemohla jít, měla jsem příliš dobré známky na takový obor. Škola o penězích mi však štěstí do duše nepřinesla a tak jsem stále pokukovala a tajně toužila jednou moci pracovat a tvořit s květinami. Dnes mohu a jsem za to velmi vděčná … vážím si té možnosti pracovat s krásou.

Děkuji všem mistrům floristům, kteří mě zasvětili, i když někdy to bolelo … jsem vděčná za každý poznatek, co jsem získala … děkuji za praxi.

Děkuji hlavně paní Růženě Bubeníčkové, která mě tehdy před 15 lety přijala jako naprostého laika do svojí dílny, přijala mě jako pomocníka … a ukázala mi floristiku na nejvyšší úrovni, které se i v této době jen málo co vyrovná. Přísnost, ale poctivost. Ukázala mi perfekcionizmus, který mi do té doby byl cizí, otevřela mi místa, kudy procházela historie,

Žofín, Obecní dům, Hrad, Senát, Parlament a další a další … tam všude jsem já, tehdy naprostý amatér, mohla spoluvytvářet květinové dekorace na obrovských akcích … spolupracovat, spolupodílet se a učit. Také děkuji i dalším za inspiraci, která mě stále obohacuje a čerpám … koukám kolem sebe a vybírám si, stále se učím … díky tedy všem kreativním kolegům z oboru za inspiraci. Velmi si vážím všech těch poctivých … těch, kteří prodávají kvalitní květiny i práci, váží si zákazníků a také pracovitých zaměstnanců. Byla jsem u spousty sestupů a pádů, květinářství fér i nefér. Dneska bych Vám ráda předala kus ze svého vědění a přinesla inspiraci a krásnou relaxaci, jakou poskytuje práce s květinami.